Září 2007

Smutný

30. září 2007 v 20:03 @▼♣Smutnépříběhy♣▼@
Dnes jsem te postrádal ve škole, kde jsi byla?
Devce- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážne? Ty?
Devce - Nic zvláštního.. každorocní prohlídka
Kluk - [Oh]
Devce - Tak… co jsme dnes delali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisku
Devce - OK dobre
Kluk - Jo….
Devce- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Devce- Jak moc me miluješ?
Kluk - Víš že te miluju víc než cokoliv!
Devce - jo…
Kluk - Proc ses ptala?
Devce- ….>mlcí<…….
Kluk - Je neco špatne?
Devce- Ne, všechno je v porádku
Kluk - Dobre
Devce - Jak moc ti na me zale&zcaron;í?
Kluk- Chtel bych ti dát celý svet v úderu srdce kdybych mohl..
Devce- Chceš?
Kluk - Samozrejme &zcaron;e ano! >povzdech< je neco špatne?
Devce - Ne všechno je v pohode
Kluk - Urcite?
Devce- Ano
Kluk - Dobre.. já doufám..
Devce - Chtel bys pro me zemrít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe treba zastrelil milácku.
Devce - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale ted vá&zcaron;ne , není neco špatne?
Devce - Ne.. Já sem v pohode, ty si v pohode , my jsme v pohode, všechno je v pohode.
Kluk - ….. ok
Devce - Dobre.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobre .. Ahoj.. MILUJU TE
Devce - …. Taky te miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Cau, nevidel si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani vcera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc mela obsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky nekdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ješte ríct …
Kluk - Tak dobre.. Musím jít na Anglictinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = veda… nepodstatný)
TU NOC
crrr-
-crrr-
-crrr-
Devce - Prosím?
Kluk - Ahoj
Devce - [Oh] cau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Devce - [Oh] Musela jsem jít na nejaký vyšetrení
Kluk - Jsi nemocná?
Devce - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Pockám
Devce - Mu&zcaron;e to trvat dlouho.. zavolám Ti pozdeji
Kluk - Dobre… Miluju Te milácku
>>Hodne dlouhá pauza<<
Devce - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Co&zcaron;e???
Devce - Je to to nejlepší co pro nás ted mu&zcaron;u udelat
Kluk - jo?
Devce - Miluju te
>>klik<< ((polo&zcaron;ení sluchátka))
DEVCE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Cau vole…
Kamarád - cau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Tak&zcaron;e si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych mel být ten co ti to rekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO CÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddelení
Kluk - [Oh] musel sem si splést císlo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné císlo, to devce je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - císlo jejího pokoje je 646 budova A , oddelení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím prijdte a mu&zcaron;ete ji videt
Kluk - POCKEJTE! NE!
-tuuuuuut-
-tuuuuuut-
KLUK JDE DO NEMOCNIC..DEVCE LE&Zcaron;Í NA NEMOCNICNÍ POSTELI
Kluk - Panebo&zcaron;e! Jsi v porádku?
Devce - ……….
Kluk - Milácku! Mluv se mnou!
Devce - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Devce - Mám rakovinu… a &zcaron;iju na prístrojích
Kluk -…….. (strašne moc se rozpláce ) …….
Devce - Dnes mi ty prístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Devce - Chtela jsem ti to ríct.. ale nemohla jsem
Kluk - Nerekla si mi to?!
Devce -Nechtela jsem ti ublí&zcaron;it
Kluk - Ty mi nikdy nemu&zcaron;eš ublí&zcaron;it!
Devce - Chtela jsem jen videt &zcaron;e cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Devce - Miluju Te víc ne&zcaron; cokoliv! Chtel bych ti dát celý svet v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe treba zastrelil .
Kluk - ……
Devce - Nebud smutbý , miluju Te a porád tady budu s tebou
Kluk - Tak proc si se se mnou rozešla?
Sestricka - Mladý mu&zcaron;i.. návštevní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DEVCE JE ODPOJENO OD PRÍSTROJU A UMÍRÁ:Ale co chlapec neví je proc mu devce kladlo ty otázky, chtela aby to rekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto &zcaron;e vedela &zcaron;e jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si &zcaron;e ho tím ušetrí.

Vzpomínka

30. září 2007 v 12:33 @▼♣Smutnépříběhy♣▼@

Vzpomínka

Jeden okamzik mi zmenil zivot...Byla to setina sekundy...ovsem stalo se to...Neni to pribeh lasky,ale zaroven i je... Znamenal pro me hodne.Bylo to moje slunicko co se umelo smat...co prosvitilo vsechny kouty meho srdicka co se dokazalo usmat a podat ruku kdyz byla potreba.Byl neco dokonalyho uzasny clovicek co se rodi jednou za tisic let...tito lide jsou vyjmecni...vyjmecne jsou veci,ktere delaji,ktere se deji kolem nich. Osudoveho clovicka jsem nepotkala na ukazse ale na konkurencnim serveru ...jeho profil nenajdete...je uz davno vymazan... zacalo to nevine fandil stejnemu klubu jako ja.Napsala jsem mu o vcerejsim neuspechu nasich a dali jsme se do reci byl to sportovec,sport pro nej znamenal vse...kazdy jeho nadech byl nadech do neceho noveho...po dlouhem seznamovani a kazdovecernim povidanim na icq jsme citily ze se na toho druheho tesime stale vic a chteli bychom se poznat osobne... Na ten den jsem se tesila uplne moc...svitilo slunicko a ja se chystala na prochazku se svym pejskem...konecne jsem chtela videt toho uchvatneho chlapa ,ktery me doslova okouzlil...Jako obvykle jsem prisla o chvilku pozdeji...jak jsem dochazela na misto naseho prvniho setkani uplne se mi klepala kolena...nevedela jsem co bude nasledovat co bude potom co se odehraje ted...Jedine co jsem vedela ze to bude naherne setkani...a bylo...Nejkrasnejsi den co jsem v zivote zazila...vlastne ne nejkrasnejsi chvile byli stravene snim...vidali jsme se kazdy tyden dvakrat...Po nejake dobe jsme zjistovali ze to neni jenom tak...ze nas k sobe tahne magicka sila lasky... 21.jsme byli domluveni ze si pujdem zaplavat...ale neco se stalo...celej ten den jsem se citila divne nebylo mi dobre chtela jsem mu napsat at nejezdi ale moc jsem ho chtela zase videt...stravit snim cas...Obejmout ho rict mu ty uzasne sluvka ktere chceme slyset...polibit ho... Neprijel...jeho mobil byl hluchy...byla jsem silene nastvana bombardovala jsem ho esemeskama ktere uz nikdy nedoruci ke svemu majiteli... Dva dny na to mi volali jeho rodice...Uz nemam silu to tady napsat je to stale pro me velmi bolestive vzpominky jsou jako zive...Na pohreb jsem nesla nesnesla bych ten pohled... Miluji te jako nikoho jineho vzdy budes muj nejmilejsi nejuzasnejsi clovicek nejdokonalejsi nejbajecnejsi...me srdicko stale boli pri vzpomince...vsichni mi rikaji ze musim byt silna ze to musim zvladnout...v posledni dobe to nezvladam a chtela bych te navstivit... Proc tak nadherni lide musi umirat??Proc??

Nešťastná láska

23. září 2007 v 19:10 | catwallk |  @▼♣Smutnépříběhy♣▼@
Černé vlasy mu padaly přes jedno oko a on si je neustále odhazoval. Najednou zvedla hlavu a já mohla vidět jeho dokonalé modré oči, keré si podbarvil tužkou. Podíval se na mě a já se lekla a můj pohled sklouzl na zem. Po chvíli jsem ho projela očima od zdola nahoru. Měl celkem nové conversky, černé kalhoty, a modré tričko které mu ladilo s očima a přesně do těch očí jsem se musela znovu kouknout. Podal mi ruku, na které měl černé potítko a řekl: " Ahoj já jsem Matt, ty jsi ta nová spolužačka?" Ano, byla jsem nová. Přestěhovali jsme se před nedávnem kvůli tátově práci. Jeden den v nové škole, a já už věděla , že se asi brzo zamiluju. Po pár dnech jsem se doopravdy zamilovala. Molovala jsem Matta celého. Jeho vzhled, eprese, chování, muziku prostě všechno. Každý den jsem procházela kolem jeho skřiňky, když jsem šla na matiku a každý den jsem si četla nápis na ní : LÁSKA JE SLEPÁ A PROTO MILUJI TMU! Ano, bohužel měl holku. Jmenovala se Sussi a byla naprosto v pohodě, taková cáklá Emoška. Chodila do vedlejší třídy, ale tam moc kamarádů neměla, protože většinu přestávek trávila s Mattem. V nové třídě jsem si hned našla kamarády, ale měla jsem tam i nepřátele. V poslední době jsem se s nima dost hádala a bylo to mezi náma napjatý, když jsem šla večer od kamarádky, počkali na mě na rohu takový temný uličky a chtěli si se mnou vyřídit účty. Chvíli se dohadovali, co by mi mohli udělat a pak se rozhodli, že menší kérky by mě neuškodila. Cukala jsem se, ale drželi mě pevně. Jeden vzal cigaretu a chystal se mi tam něco vypálit, když v tom šel okolo Matt. Rád se poflakoval temnejma uličkama večer. Poslouchal hudbu a přemýšlel při tom. Když mě uviděl, jak mě drží ti kluci, zařval na ně, ať mě pustí. Chvíli si to rozmýšleli, ale pak mě odhodili k Mattovi. Ten mě pevně objal a zeptal se, jestli je všechno v poho. Když jsem se vzpamatovala, tak sem mu řekla, že je všechno asi v pohodě. Podezíravě se na mě kouknul a ještě jednou mě pevně objal. Byl to neskutečný pocit bezpečí, ještě nikdy jsem se necítila, tak dobře v něčím obětí. Ani jeden z nás netušil, že nás celou dobu sledovala Sussi a že si to vyložila trochu jinak. Pak jsem se s Mattem rozloučila a šla domů. Další den seděl Matt na lavici a koukal do zdi. Nevypadalo zrovna, že by mu bylo nejlíp. Šla jsem za ním a snažila jsem se mu pomoct. Zeptala jsem se ho, co se mu stalo a on odpověděl: " Sussi nepřišla do školy a ani mi nebere telefony, neodepisuje na esemesky. To se ještě nikdy nestalo. Vždycky mi aspoň napsala, že je jí blbě." Snažila jsem se ho utěšit, ale nešlo to. Celej den byl nějakej skleslej a s nikým se nebavil. Když jsem šla večer venčit psa, potkala jsem Matta, který se motal po ulici trochu opilý a zoufale brečel. V jedný ruce držel flašku a v druhý dopis , byl to dopis od Sussi ...
Posadila jsem Matta v parku na lavičku a začala jsem číst dopis od Sussi, Bylo v něm napsáno:
Můj nejmilejší Matte,
celou tu dobu jsem tě milovala a nemyslela jsem na jiného kluka než jsi ty. S tebou jsem prožila ty nejhezčí chvíle. Ty jsi byl moje všechno! Když jsem šla večer domů, viděla jsem tě, jak se objímáš s jinou. Radši nežít vůbec, než žít bez tebe. Dobře jsem si to promyslela a doufám, že dobře. V životě bych se nevyrovnala s tím, že ybch tě ztratila ...
Miluji tě ...!!! S láskou jenom tvá Sussi...


Nevěděla jsem, co říct. Dívala jsem se na něj, jak se vevnitř tiše užírá a měla jsem pocit, že za všechno můžu já. Viděla jsem tu naprostou beznaděj v jeho očích. Snažil se najít něco, aby si dokázal, že neumřela, ale byla mrtvá, on to věděl a nemohl to změnit, nemohl tomu zabránit. Pořád brečel. Doprovodila jsem hoo domů a znovu jsem se snažila ho utěšit. Před dveřma jsem ho objala a řekla, ať se drží. Ještě večer mi přišla esemeska, že Matt nebude chvíli chodit do školy. Chápala jsem to, potřeboval pauzu. Vačer jsem chodila venčit psa a doufala jsem, že někde potkám Matta, ale nepotkala. Vůbec nevycházel ven a ve škole se mi po něm taky stejskalo. Nikdo mě nemohl rozesmát ... Když jsem jednou přišla domů, viděla jsem na stole dopis. Byl pro mě a tak jsem si ho šla do pokojíčku přečíst. Pomalu jsem rozbalila obálku a začala číst. Hltala jsem každé slovo a každé slovo mi probodávalo nůž čím dál tím hloubš do srdce. Stálo tam :
Milá Veronico,
věděl jsem celou tu dobu, že mě miluješ, ale já miloval Sussi. Promiň! Chovala jsi se ke mě hezky a já tě bral jako nejlepší kamarádku. Víš, já baz Sussi nedokážu žít a nebudu radši žít vůbec, něž s mnoha kamarády, ale bez ní. Nejvíc se bojím, že se naše duše po smrti nepotkají, ale doufám, že jo, že naše láska je mnohem silnější. Navštiv prosím někdy můj hrob ....! Ty jsi mi byla v poslední době nejblíž a proto bych se chtěl s tebou rozloučit. Sbohem!!!
S láskou ... MattX)
C
hvíli jsem stála na místě a čekala než mi to dojde, ale pak jsem začala brečet. Po hodině jsem se trochu probrala a vyběhla jsem na ulici. Ze začátku jsem nevěděla, kam běžím, ale pak jsem pomalu začala směřovat k Mattovu domu. Stála tam pohřební služba a vynášela rakev. Přikrčila jsem se za strom a všechno jsem sledovala. Za rakví vybíhala Mattova brečící máma a potom táta. Sledovala jsem, jak nakládají rakev, ale neměla jsem sílu, kamkoliv jít. Jenom jsem tam bezmocně stála a mlčela jsem. Chvíli jsem také přemýšlela o sebevraždě, ale byla to blbost, Matta bych nikdy nezískala. Matt bude milovat Sussi i po smrti a ona jeho. Uvědomila jsem si, že tohle je láska až za hrob a že je nic nerozdělí. Ani smrt! Dnes je to přesně rok, co se to stalo a já tu stojím na jejich hrobem a modlím se za to, aby se jejich duše potkaly.


Žiletka

23. září 2007 v 12:24 | Catwallk |  @▼♣Smutnépříběhy♣▼@
Seděla ve vaně. Voda v níž smáčela své nahé tělo již zcela vychladla. Žena stále odmítala vstát a pohrávala si ve vaně s žiletkou. Nenáviděla se. Nemohla na sebe pohlédnout ani do zrcadla aby necítila odpor kté osobě která se v něm zrcadlila. Zklamala všechny, sebe, rodiče i kamarády. Všechny na kterých jí jen záleželo. Už nemohla dál. Pravou rukou uchopila kraj žiletky, a hezky pomalu si začala rozřezávat jednotlivé žíly na svém levém zápěstí. Bylo to krásné, ta fyzická bolest začala otupovat tu duševní. Přendala žiletku do levé ruky, a to samé udělala i na druhém zápěstí. Krev která již notnou dobu stékala po jejích hebkých pažích začala měnit barvu vody v sitě rudou, narozdíl od dívky která byl čím dál bledší. Upadla do bezvědomí z kterého se začala opět probouzet. Viděla svou matku jak stojí nad vanou celá v černém, v rukou držela pohřební věnec. A nastala tichá a chladná tma.

Něco o mě

23. září 2007 v 10:18 | catwallk
Ahojky zdravím vás všecky ! V tomto blogu najdete upe všechno! Budu se snažit doplňovat sem pořád něco novýho a taky se budu snažit sem dávat obrázky atd. který nenajdete na žádnym jinym blogu ;-) To je asi vše co jsem vám chtěla. Ještě přidám , že tady najdete skutečný příběhy ostatních lidí a nebo mě samotné !!! S pozdravem vaše Catwallk