Skřivánci

16. října 2007 v 19:02 | jááá =) |  ♥↨♥ L@sK@♥↨♥
Skřivánci postávají v šeru,
v temné noci, jenž jasným dnem se stává.
Přitisknuti, a odhodláni v každém směru,
jedním tělem být, jako i zelenou má barvu tráva.

Tiše stojí zahleděni jeden do druhého,
srdce buší silou celých sedmnácti let.
Jen tiše zašeptají cosi něžně mazlivého,
dnes vášeň znají, dnes u nohou jim leží svět.

Něžné doteky střídají se vzájemně,
svobodu svou si déle bráti nedají.
Napříště již skrývati se nehodlají v seně,
měsíc náhle zapadá, na obzoru je svítání.

Z tvého okna malý vůz je vidět
díval jsem se z tvé náruče
víš lásko nemusíš se stydět
vzpomenu a srdce se mi roztluče

dalas mi lásky náruč plnou
z tvých polibků byl můj šat
uchvácen tvojí lásky vlnou
vrátit vše chtěl bych rád

smutek ti v očích svítal
když ráno zvony přinesly
a smutný den mne vítal
snad vrátí mi tě aspoň sny...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama