Duben 2008

Obrázky do VGS

17. dubna 2008 v 20:07 | jááá =)

Ahojky jsem ve VGS na tomto blogu → HeRe ← tak prosím hlasujte:-) Předem díky za vaše hlásky :-*



Něco co sem vyráběla sama samotinká

15. dubna 2008 v 19:38 ♥♠♦Třpytivé obrázky♦♠♥

Tak tady něco přidávám... to sem dělala na jednech stránkách ... dole napíšu odkaz na tu stránku ;-) pohrajte si

Kleopatra

15. dubna 2008 v 12:32

Kleopatra

05.09.2004 - Radek Tuma
Kleopatřinu otci, Ptolemaiovi XII. přezdívalo obyvatelstvo Auletes (pištec, hráč na flétnu). Více se věnoval hudbě než politice. Jeho další přezdívkou bylo Nothos, bastard, protože patřil k vzdálenému příbuzenstvu a na trůn se dostal jen shodou okolností. Kleopatra zažila, jak si jen díky velkému podplácení a podporování ochrany Říma udržoval svou vládu. Pro Egypt to však znamenalo velké zvýšení daní, což jeho popularitě nepřidalo a princezna viděla, jak hořce chutná závislost na Římu. Na scénu dějin vstoupila Kleopatra, když Caesar, který právě potřel Pompeia v občanské válce zavítal do Egypta. Tam před ním prchal Pompeius, ale byl Egypťany úkladně zavražděn, než vstoupil do země. Tato vražda měla být důkazem, že se Egypt distancuje od Caesarova protivníka a měla zabránit Caesarovu vylodění v Egyptě. Caesar však bez rozpaků do země vstoupil a zasáhl do vnitřních problémů, které právě Egypt prožíval. Šlo o nelítostný zápas o královskou moc, o kterou se podle rozhodnutí Ptolemaia XII. měly dělit jeho děti, Ptolemaios XIII. a Kleopatra VII. Dvořané obklopující mladého krále, však dosáhli toho, že Kleopatra musela odejít z Alexandrie a zříci se svého mocenského podílu. Ptolemaios XIII. byl hříčkou v rukou svých rádců, z nichž hlavní roli hrál eunuch Pothenios.

Caesara nepřivedla do Alexandrie jen honba za jeho rivalem Pompeiem, bylo to především ustavičné hledání finančních prostředků, které jej v říjnu r. 48 př. n. l. přivedlo do Alexandrie. Potřeboval peníze pro své vojáky. Občanská válka stála Caesara mnoho peněz, odměněno bylo jen několik starých veteránů, zbytek se s Caesarem hnal za Pompeiem a jeho stoupenci téměř po všech provinciích. Od tažení do Galie se Caesar změnil, změnili se i jeho vojáci. Později, v africkém Thapsu, v bitvě proti zbytku pompeiovců, mu de facto vypověděli poslušnost. Válka se stala všední záležitostí a vojáci těžko zkrotitelnou smečkou. Caesar musel tyto zdivočelé mravy snášet a došel k poznání, že je třeba dát zasloužilým vojákům odpočinek, na který již čekali roky, i přiměřené finanční ohodnocení.

Stejně jako Pompeius garantoval vládu Ptolemaiovi XII. Auletovi, samozřejmě ne zadarmo. Sotva Caesar přistál v Alexandrii, obklíčily jej jednotky pod vedením generála Achilla. Vypovězená Kleopatra se tajně dostala do Alexandrie k Caesarovi. Legenda tvrdí, že ji k němu donesli zabalenou v koberci. Vzhledem k tomu, že se musela dostat přes obklíčení, může být na legendě zrnko pravdy. Caesar, jež se ostatně nikdy ženám nevyhýbal, Kleopatru přijal a postavil se na její stranu, byť věděl, že to bude mít politické následky. Odvedl si ji do paláce a tam s ní žil jako s milenkou. Caesar, ješitný stárnoucí kohout v náručí jednadvacetileté královny. To není žádná orientální pohádka, to je politika. Až teprve v březnu příštího roku, kdy mu přišlo na pomoc vojsko z Kilikie a Sýrie, se mu podařilo obklíčení prolomit a svést rozhodující vítěznou bitvu jižně od Nilské delty. Ptolemaios XIII. zahynul na útěku a Caesar potvrdil Kleopatru jako královnu a klientku Říma. Rozhodnutím Caesara se Egyptu vracel Kypr, jehož správa byla svěřena mladšímu bratrovi Ptolemaia XIII. Ptolemaiovi XIV a jeho sestře Arsinoé. Kleopatra dokonce porodila Caesarovi syna - Ptolemaia XV. Kaisara, kterému však alexandrijský lid dal přezdívku Kaisarión - Malý Caesar. Kleopatra obklopila Caesara celou krásou své říše a Caesar, u něhož byl sklon k orientálnímu luxusu vždy přítomen, rád podlehl. Caesar se viděl podoben Alexandru Velikému (traduje se, že když mu bylo tolik, co Alexandrovi, když dobyl svět, plakal, že on toho ještě nedosáhl) a Kleopatra získala prvního muže Říma pro svou vizi vlády nad světem pod společným vedením.

Objevují se pochybnosti, jestli v té době už nemocný, epilepsií trpící Caesar, mohl zplodit syna. Všeobecně se však mělo za to, že otcem Kaisarióna je. Tento názor sdílel i Octavianus, který jej dal jako potenciálního konkurenta zavraždit.

Pro Caesara i jeho vojáky musela být Alexandrie i s jejím bohatstvím šokem. Řím byl v té době spíše hliněné a dřevěné město, úzké ulice, zápach, stavební katastrofa. V Alexandrii viděl Caesar velkoryse rozvržené ulice, protínající plánovitě celé městské čtvrti. Ohromné stavby, jako byl městský chrám, Serapeum, trůnily jako symboly nad celým městem. Stál tu slavný maják na ostrově Faros, pověstný sedmý div světa. Chrámy, domy i zdi byly z kamene. Shromáždilo se zde vše, co mělo ve vědě hodnotu a jméno. Naproti majáku na ostrově Faros stála knihovna, v níž byly tisíce svitků, celé vědění antického světa. Působili zde učenci ze všech koutů světa. Město lákalo bohatým životem, nabízelo na státní útraty neohraničené možnosti výzkumu. Do tohoto Olympu vědění putovali filozofové, básníci, řečníci, hudebníci, sochaři, malíři. Šťastná Alexandrie. Ohromen tímto leskem začal Caesar spřádat plány na výstavbu nového, velkolepého Říma.

Na jaře roku 47 př. n. l. opustil Caesar Egypt, cestou do Říma porazil v Malé Asii Farnaka, krále Bosporské říše, tradičního to rivala impéria. V Římě řešil problémy, které se tam za jeho nepřítomnost nahromadily, a pak roku 46 př. n. l. zlikvidoval zbytky pompeiovců v severní Africe ve výše již zmiňované bitvě u Thapsu.

Roku 46 př. n. l. přijela Kleopatra za Caesarem do Říma se svým třináctiletým nevlastním bratrem, který zůstal naživu a s nímž se oficiálně dělila o vládu a s Kaisariónem. Formálním účelem její návštěvy bylo potvrzení smlouvy jejího otce o spojenectví a přátelství Egypta s Římem. Kleopatra pak zůstala ve městě do konce Caesarova života. V době jejího příjezdu se stavěla Venušina svatyně (od Venuše odvozoval rod Iuliů svůj původ) a vedle ní stála pozlacená bronzová socha Kleopatry. V některých Caesarových činech z té doby lze vysledovat vliv Kleopatry a její země vůbec. Například Caesarův plán na založení skvělé veřejné knihovny se zakládal na světoznámé ptolemaiovské knihovně při Museiu, vědeckém ústavu v Alexandrii. I jeho velkolepé, ale neuskutečněné plány prokopat odvodňovací kanál mezi Pomptinskými bažinami jižně od Říma a průplav Korintskou šíjí měly jistě do značném míry vzor v Egyptě, který měl s takovými díly velké zkušenosti. I Caesarovu úpravu kalendáře řídil alexandrijský astronom. Mimoto Kleopatra, jíž byl cizí římský aristokratický ideál svobodného projevu, podporovala v Caesarovi autokratické tendence.

Kleopatra byla stálým ostnem v těle Říma. V době, kdy obyvatelstvo bylo vyzýváno k šetrnosti, se obklopovala orientálním luxusem, pečovalo o ni 300 sloužících a pořádala bohaté hostiny. Prý nechala perlu nedozírné ceny rozpustit v octě a vmíchat do svého nápoje. Její bratr a manžel byl římským lidem posměšně označován jako šašek. A ona, královská cizoložnice, vystupovala troufale na veřejnosti s Kaisarionem a oznamovala tím svoje imperiální záměry. Poloviční Egypťan jako následník Caesara a Kleopatra jako regentka egyptsko-římské veleříše! Řím byl na nohou. Kleopatra, Caesarova autokratičnost a ješitnost, pověsti, že se chce nechat jmenovat králem a zahubit republikánské svobody a další faktory nakonec vedly k tomu, že byl Caesar 15. března (o březnových Idách) roku 44 př. n. l. zavražděn republikánskými spiklenci.

Kleopatře nezbylo, než Řím opustit. Musím zde zmínit názor Reinharda Raffalta, který tvrdí, že Caesar se ve své závěti nezmínil ani o Kleopatře, ani o Antoniovi. Tak očividná nespravedlnost musela být úmyslná. Podle toho by předvídavý Caesar předpokládal, že se Kleopatra bude po jeho smrti snažit uskutečnit svou myšlenku římsko-orientálního království s Antoniem. Díky Antoniovi, který byl slabší než Caesar, mohla Kleopatra získat římské východní legie a pak nasměrovat veškeré síly proti Římu a ten by pak již neměl žádného Caesara. Musel tedy padnout Egypt, aby Orient pod římskou vládou dosáhl prosperity a Caesarovo dědictví mohlo připadnout jen tomu, kdo dokázal odolat Kleopatře - chladnému počtáři Octavianovi. Caesar pravděpodobně předvídal, že po jeho smrti vypukne občanská válka, jejíž zvládnutí očekával spíše od houževnatého intelektuálního Octaviana, než od vzpurného Antonia. V tom případě by ale musel Caesar očekávat svou smrt a trpně se podvolit osudu! Přece chystal velkolepé tažení do Parthie, kterou hodlal vyvrátit a pak se přes Kavkaz, jižní Rusko, dnešní Polsko a Maďarsko vpadnout Germánům do zad a druhá armáda měla napadnout germánské území od hranic Rýna a Dunaje. S poklady parthského krále měly být vyřešeny finanční otázky a na dvou válečných frontách by Řím získal severní Evropu a definitivní mír. Utopický plán, i pro velkého Caesara.

Během Kleopatřiny nepřítomnosti Egypt značně utrpěl. Hladomory, povstání a hlízový mor se šířily celou zemí. Nechala otevřít státní sýpky, zmírnila nejvyšší nouzi a získala si své poddané. Jako by měl být konec světa, obklopila se bezbřehým luxusem. A ještě jednou začala s tímto orientálním leskem utvářet politiku. Na východě se mezitím objevil Marcus Antonius, který byl při novém uspořádání v Římské říši odpovědný za východní provincie. Při polním tažení proti Arménii rozložil svůj tábor v Tarsu. Tam za ním přijela Kleopatra s velkolepou pompou a uskutečnilo se druhé osudové setkání, ve kterém nalezla druhou šanci snít svůj věčný sen s novým vládcem.

Znovu se vydala Římanovi, ale tentokrát jej rutinně prostudovala, informovala se o jeho ambicích, možnostech a slabinách. Amorův šíp zasáhl i Antonia a ten, jelikož byl slabší osobnost než Caesar, úplně královně propadl. Jen liknavě se věnoval svým povinnostem, zapomněl na svou římskou manželku (Octavianovu sestru, která měla posloužit k utužení vztahu mezi oběma muži, ale díky Kleopatře se stala dalším důvodem k vzájemné nedůvěře), tak tak urovnal situaci na hranicích s Parthy, o to více se ale věnoval Kleopatře. Jsou spolu na mincích, na sochách se nechávají zobrazovat jako faraóni. Rozsáhlé východní oblasti římské říše připadly Egyptu. Jestliže byli Římané schopni alespoň trochu tolerovat Caesarův vztah ke Kleopatře, neboť Caesar ještě dokázal být pánem situace, Antoniovi proměnu v loutku dalekého Orientu neodpustili. Na západě mezitím získal čelné postavení Octavianus, Caesarův adoptivní syn.

Octavianovi se obratnou propagandou podařilo nedůvěru Římanů k Antoniovi přeměnit v nenávist a konflikt mezi "Orientem a Západem" mohl začít. 2. září roku 31 př. n. l. se odehrála rozhodující bitva u Actia, na západním pobřeží Řecka. Ještě zdaleka nebylo rozhodnuto, i když Antoniovo postavení bylo strategicky horší, když tu Kleopatřina flotila napnula plachty a opustila bojující Antoniovy jednotky. Ten, jakmile to zjistil, natolik byl ve vleku té ženy, že opustil bojiště, dohonil Kleopatřinu loď a přesedl k ní. Na palubě se však vyhýbal jakémukoli kontaktu s ní. Byl v šoku, který mu jeho milovaná způsobila nečekaným útěkem? Styděl se za svou slabost pro ni? V jeho očích to mohla být zrada, stejně tak jako bylo jeho jednání zradou v očích vojáků, kteří za něj bojovali. Není jisté, zda Kleopatra odhadla výsledek bitvy jako ztracený a rozhodla se uniknout a připravit se k dalšímu boji, nebo obětovala Antonia a chystala své ženské zbraně na dalšího velkého Římana, Octaviana.

Dopluli do Alexandrie, hra skončila. Dvaatřicetiletý Octavianus nepropadl, pokud to vůbec Kleopatra chtěla, jejímu kouzlu. Octavianus vstoupil roku 30 př. n. l. do Egypta a zbytek Antoniových vojsk nechal svého vůdce na holičkách. V důsledku porážky a hrozícího ponížení před svým úhlavním nepřítelem se Antonius probodl mečem. Kleopatra jej nechala přenést do její hrobky a sama jej nabalzamovala. Když Kleopatra stála před novým vládcem Říma, neměla už nic, co by dala do hry, byla to stárnoucí žena bez lesku v očích, poznamenaná raněními, které si způsobila ve smutku nad Antoniovou smrtí, třásla se horečkou. Nezbylo jí, než prosit o život svých dětí. Ne však už o svůj.

Nechtěla skončit ve zlatých řetězech v triumfálním průvodu v Římě. Rozhodla-li se pro smrt uštknutím hada, je sporné, spíše sáhla po jehle naplněné jedem, která se k ní snáze mohla dostat přes velmi přísná Octavianovova bezpečnostní opatření. Pro tuto domněnku hovoří skutečnost, že zvolila sebevraždu společně se svými dvěma služebnými, jed jediného hada, dokonce i kobry, která vystříkne všechny své zásoby jedu při jediném kousnutí, by nebyl stačil připravit o život tři lidi. Píchnutí jehlou s hadím jedem byla v té době nejméně problematická a nejznámější metoda skupinové sebevraždy.

Alexandrie se nestala hlavním městem světa, ale největší vojenskou základnou nové římské provincie. Byla Kleopatra jen poduškou a pokladnou na cestě k moci, hříčkou dvou velkých Římanů? I dnešní vědci přiznávají, že kde jen Caesar mohl, tam ji podporoval a věnoval jí více, než si mohl podplácením koupit její ponižovaný otec Auletes. Nikdy se nechoval tak iracionálně, jako při pobytu v Egyptě, nikdy nepustil ze zřetele politickou vypočítavost, jako ve vztahu k ní. Jeho jednání se nechá vysvětlit jen hlubokou náklonností k ní samotné.

A Antonius? Spolu slavili ty nejdivočejší hostiny, toulali se noční Alexandrií. Možná to byla nejkrásnější doba jejího života. Financovala jeho nezdařené vojenské podniky, spolu kráčeli vstříc zkáze. S jistotou lze říci, že ji hořce zklamal v jejích nadějích, ale trápila by se pro něj tolik, kdyby si nebyla jista, že s ním ztratila i svého milence?

Jak to vlastně bylo s její pověstnou krásou, která se stala námětem tolika básní, románů, studií, divadelních her a filmů? Nejspíše nevypadala jako Egypťanka, byla přece potomkem makedonské dynastie, mohla mít klidně modré oči a plavé vlasy. Byla to neobyčejně vzdělaná a kultivovaná žena, ze všech následovníků Alexandra jen ona uměla číst svaté znaky, hieroglyfy a dorozumět se s poddanými jejich jazykem. Snažila se překlenout rozpor mezi řeckou Alexandrií, která byla vnímána spíše jako cizorodý parazit a vlastním, původním Egyptem, hodlala spojit tradici a současnost. Ovládala několik jazyků. V Berlínském muzeu je mramorová hlava mladé ženy od neznámého sochaře, která byla podle mincí identifikována s Kleopatrou. Má malý, kulatý obličej, velké kulaté oči, malá ústa a úzký, lehce zahnutý nos. Žádná smyslná exotická krása, žádná Liz Taylorová. Umělci v dalších tisíciletích, kteří ji zobrazovali, nekladli meze své fantazii, byla zobrazována tak, jak to žádala současná móda - ve středověku to byla hradní dáma s dvěma hady v rukou, jindy byla podle barokního vkusu oblečena do nádherných, bohatě zdobených šatů, pak jako lascivně ležící nahá odaliska, jako prostopášná svůdnice, modernisté si s její podobou pohráli tak, že by ji Caesar nechtěl, i kdyby měla tři země jako Egypt. Podle průzkumů britského muzea prý měřila 150 cm, měla celulitidu, křivé zuby a skobovitý nos. Cassius Dio chválí její krásu, hlas, pohled, řeč a téměř hypnotický vliv na muže, Shakespeare o ní téměř po dvou tisíci letech mluví už skoro jako o zázraku. Plutarchos celkem střízlivě píše, že nebyla tak úchvatné krásy, jak se tvrdí, nicméně prý byla kultivovaná, svůdná, jemná a charismatická.

Sotva kdy byla proti nějaké ženě, která vešla do světových dějin, vedena ostřejší propaganda, sotva s někým jiným než s ní se dá hrát ona zajímavá hra: "Co by se stalo kdyby... "
Lokality jmenované v článku najdete na Mapě antického světa.


Pár pozadí

9. dubna 2008 v 19:49 | jááá =-) |  ....↑PiCtUrEsSs↓....



Oranžové obrázky

9. dubna 2008 v 19:35 | jááá =-) |  ....↑PiCtUrEsSs↓....




Láska

4. dubna 2008 v 20:23 | jááá =-) |  ♥Citátky♥
Jsem pohlcená láskou a nemyslim na nikoho jiného než na osobu,kterou miluji a nemám ji u sebe. Pak se mi zdá každá sekunda dlouhá jako jeden rok. Než ty roky uplynou, já budu stále čekat a doufat,že v jednu pro mě nejkrásnějšší chvíli tě opět obejmu v náručí a do ouška ti zašeptám LÁSKO MILUJI TĚ!!! Dva milostné dopisy se píší nejhůř - první a poslední... Opravdová láska to je jako zjevení bílé paní:Kde kdo o tom mluví,ale
kdo to zažil??
Nenávist je nespravedlivá, láska ještě více Zamilovanost se pozná nejen podle toho, že jeden nepoznává nedostatky na druhém, ale že i sám sebe nepoznává. Miluji život, protože mi dal TEBE
Miluji TEBE, protože jsi můj život Milovat třeba jen vteřinu zaslouží úctu a pochopení, neboť tento okamžik přetrvá věčnost Ptají-li se milenci jeden druhého, jak dlouho bude jejich láska trvat, není to proto, že by chtěli včas odejít, nýbrž proto, aby slyšeli, že nebudou muset odejít nikdy.

Smutek, Vědění a Láska

4. dubna 2008 v 20:22 | jááá =-) |  ♥Citátky♥
Před dlouhou,dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: Dobrá nálada, Smutek, Vědění ... a kromě ostatních různých pocitů i Láska.
Jednoho dne se Pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen Láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila Láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky Bohatství. Zeptala se: "Bohatství, můžeš mě vzít s sebou"? "Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo".
Tak se Láska zeptala Pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: "Pýcho, můžeš mě vzít s sebou"? "Já tě, Lásko, nemůžu vzít ..." odpověděla Pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla bys poškodit mou loď".
Láska se tedy zeptala Smutku, který jel kolem: "Smutku, prosím, vezmi mě s sebou". "Ach Lásko", řekl Smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám".
Také Dobrá nálada projela kolem Lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni Láska volá.
Najednou řekl nějaký hlas: "Pojď lásko, já tě vezmu". Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se Vědění: "Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl"? "To byl Čas", odpovědělo vědění. "Čas ?" zeptala se Láska, "proč mi pomohl čas"? A Vědění odpovědělo: "protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě"!
//<![CDATA[ &lt;!-- google_ad_client = "pub-7766158119174271"; google_ad_width = 468; google_ad_height = 60; google_ad_format = "468x60_as"; google_ad_type = "text"; google_ad_channel = "3314047505+7862089930"; google_color_border = "FFFFFF"; google_color_bg = "ffffff"; google_color_link = "ff0000"; google_color_text = "000000"; google_color_url = "ff0000"; //--&gt; //]]>

Citátky

4. dubna 2008 v 20:21 | jááá =) |  ♥Citátky♥
Každý jsme anděl s jedním křídlem. Aby jsem mohli vzlétnout, musíme se obejmout.
Úsměv stojí méně než elektřina a dává více světla.
Navštívilo mě štěstí, přišlo se rozloučit...
..........Hodný holky se dostanou do nebe........zlobivý všude.........
Byl jsi u mě-teď jsi s ní. Miloval jsi mě-teď miluješ ji. Líbal jsi mě-teď líbáš ji. Držel jsi mě v náručí-teď držíš ji. Opustil jsi mě-jakto, že ji ne?
Mám-li si vybrat mezi svobodou a láskou , volím svobodu! Raději černá křídla než růžová pouta...
Šťastný je kdo miluje, šťastnější kdo miloval, nejšťastnější kdo lásku nepoznal!
Láska je jako hodiny matematiky-sčítáš, odčítáš, násobíš, dělíš a najednou uděláš chybu, chceš ji opravit, ale je pozdě...Zvoní!
Láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá, ani nenadýmá, nechová se nepatřičně, nehledá ve svůj prospěch a nedá se vydráždit, nemyslí na nic zlého, neraduje se z nepravosti, ale raduje se s pravdou, všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá a všechno vydrží.
Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek... A věřím, že láska je silnější než smrt...

Koho Milovat ?!....

4. dubna 2008 v 20:19 | jááá =-) |  ♥Citátky♥
Miluj muže, který Ti neříká, že jsi "sexy", ale že jsi "krásná".
Toho, který Ti zavolá zpátky, když jsi to položila.
Toho, který zůstane vzhůru jen proto, aby Tě viděl spát.
Toho, který líbá Tvé čelo.
Toho, který Tě chce ukázat celému světu, i když nejsi zrovna miss.
Toho, kterému je úplně jedno, jestli jsi časem ztloustla nebo zhubla.
Toho, který říká: "Co si dáš, broučku? Já vařím."
Toho, který Tě před svými přáteli vezme za ruku.
Čekej na toho, který Ti neustale bude říkat, co pro něj znamenáš a že je dítě štěstěny, když má zrovna Tebe.
A který Tě představí svým přátelům se slovy: "Tak to je ona."
Miluj ho, protože on miluje Tebe a bude Tě zřejmě milovat navždy.

Mixíšeek

4. dubna 2008 v 20:18 | jááá =-) |  ....:♠Citáty o životě a smrti♠:.....
Zkuste se nad tim zamyslet..:) ..děkuju:)
Jsem krutý i něžný - jsem život.
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě. (M. Twain)
Žij každý den svého života, jako by byl první a jako by byl poslední. (F. Nietzsche)
Škoda, že o své životní cestě rozhodujeme ve věku, kdy je pro nás nejdůležitější cestička v účesu.
Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.
Opravdu nemusíš nic být. A nemusíš nic dělat. Opravdu nemusíš nic mít. A nemusíš nic vědět. Opravdu se nemusíš něčím stát. Ale je užitečné pochopit, že oheň pálí a že když prší, tak je hlína mokrá…
Člověk potřebuje 2 roky, aby se naučil mluvit a 60 let, aby se naučil držet jazyk za zuby. (F. Wagner)
Život sestává z mnoha malých mincí, kdo je umí sbírat, má bohatství. (J. Anoulih)
I nedokonalý život bývá krásný.
Žít a nechat zemřít.
Žij okamžikem, protože ta chvíle, co právě prožíváš, už se nikdy nevrátí.
Život odejde mlčky a zatáhne oponu přes mé oči.
Nejcitlivěji býváme zraněni těmi, bez kterých si svůj život nedovedeme v plném rozsahu představit.
Délka života závisí na vnějších věcech a nikoli na mně. Na mně jen záleží, jak prožiji čas, který mi byl určen. (Seneca)
Umění života spočívá v tom, že se učíme trpět a že se učíme usmívat. (H. Hesse)
Lidský život má nesmírnou cenu lásky. (V.Vančura)
Nemůžeme dojít na konec svého života a zjistit, že jsme žili jen jeho délku. Je třeba žít také jeho šířku a hloubku. (D. Ackermanová)
O své věčnosti rozhoduješ v tomto životě! (S. Kierkengaard)
Ticho před narozením, ticho po smrti: život je hluk mezi dvěma neprozkoumatelnými obdobími ticha. (I. Allendeová)
Život každého člověka je pohádka napsaná Boží rukou. (H:Ch. Andersen)
V životě, stejně jako v komedii, nezáleží na délce, ale na dobrém provedení. (Seneca)
Nesmíte se bát toho, že život jednou skončí, ale toho, že by již nikdy znovu nemusel začít. (G. Hansenová)
Je krásné žít, protože žít znamená začínat stále znovu, v každém okamžiku. (C. Pavese)
Kéž bychom dokázali prožít všechny dny svého života. (J. Swift)
Když člověk nechce, aby se mu život stal nesnesitelným, musí si zvyknout na dvě věci: na nespravedlnost času a na nespravedlnost lidí. (S.R.Chamfort)
Kdo nedokáže žít, nedokáže ani umřít. (E.Brock)
Život využijeme nejlépe tehdy, když ho věnujeme něčemu, co trvá déle než život sám. (W. James)
Člověk má jen tři velké zážitky: zrození, život a umírání. Neví o tom, že se narodil, trpí, když umírá, a zapomíná, že žije. (J. de la Brauyére)
Život je jako hvězdná obloha: zatímco na jednom konci některá souhvězdí zapadají, na druhém jiná vycházejí. (J. Paul)
Čím je život prázdnější, tím je těžší. (A. Allais)
Opravdovým pánem sebe sama a opravdu šťastným člověkem je ten, kdo může každý den říci: "Žil jsem." (Horácius)
Když ses narodil, všichni se radovali a tys plakal. Žij tak, aby až umřeš, všichni plakali a tys byl šťastný... (arabské přísloví)
Jak šedá by byla nit našeho života, kdyby nebyla propletena přátelstvím a láskou. (T. More)
Čím více věnujeme svůj život ostatním, tím je hodnotnější. (H. von Kleist)
Člověk, který více prožil, není ten, který žil déle, ale ten, který život více vnímal. (J.-J. Rousseau)
Osud nám nevrátí, co kdysi vzal, vrací jen vzpomínky, bolest a žal.
Ber vše, co ti život dá: radost, bolest, žal i lásku. Život je jen karneval, v němž 100x změníš masku.
Stáří je smutné, ne proto, že přestávají všechny radosti, ale proto, že přestává naděje.
Mnoho zažít ještě neznamená mít mnoho zkušeností." (Marie von Ebner-Eschenbach)
Žij tak , aby jsi se nemusel stydět.
Srdce srdci srdce dalo, srdce srdce milovalo a to srdce srdce prosí, ať to srdce v srdci nosí.
Dnes večer neusnu a nebudu spát, slzy si neutřu a nebudu se smát. Nepláču proto, že bys mě neměl rád, ale proto, že jsi mě naučil milovat.
Když uhasne svíčka - nic to není. Když uhasne láska, vždy se něco změní - plamínek dohoří, jiskra už není. Proč se to stalo, proč se to mění??
Víš jak vypadám, víš jak se jmenuju, víš jak líbám, víš jak tě miluju, víš vše, co vědět bys měl, ale ty jsi na mě zapoměl :-(
Já nehněvám se na tebe, že jsi mi srdce vzal, ale že jsi mě zradil a do očí mi lhal..
Marný je pláč, marné jsou slzy, stojím a šeptám: Vrať se mi brzy.
Nejsou jen růže na světě, přijde i bouře zlá, kráčet denně životem je však lehčí, když jsou na to dva.
Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy, kdo prohrál.
Neztrácej čas pro někoho, kdo ho nechce trávit s tebou...
Žádná bolest se nesnáší hůř, než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.
Říká se, že sebevražda nic neřeší, avšak opak je pravdou Smrt dává životu smysl, a proto je třeba mít ji vždycky u sebe - v mysli. Život a smrt jsou jako řeka a moře. Smrt je osvobození, protože umřít znamená nikoho nepotřebovat. Chcete, aby o vás dobře mluvili? Umřete! Život znamená žít takovým způsobem, aby se člověk nebál ani smrti, ani ničeho jiného. Smrt potkáváš všude a bojíš se jí, protože je to ztráta a ztráta bolí Je lepší zemřít za záchranu někoho jineho,než si celí život vyčitat že jsme nic neudělali. Až mi bude tak sto deset,
přijde bůh a zmáčne RESET Když zemře jeden člověk, je to tragédie. když jich zemře tisíc je to pouhá statistika Smrt je jen branou do nového života -
žijeme dnes, budeme žít znovu,
vrátíme se v rozmanitých podobách. "
Stará modlitba Smrt je začátek nového života. //<![CDATA[ &lt;!-- google_ad_client = "pub-7766158119174271"; google_ad_width = 468; google_ad_height = 60; google_ad_format = "468x60_as"; google_ad_type = "text"; google_ad_channel = "3314047505+7862089930"; google_color_border = "FFFFFF"; google_color_bg = "ffffff"; google_color_link = "ff0000"; google_color_text = "000000"; google_color_url = "ff0000"; //--&gt; //]]>

Toužím...

4. dubna 2008 v 20:14 | jááá =-) |  ♥Básničky a SmS♥
Toužím po lásce, chci snad víc?
Pořád čekám, ale nemám nic,
srdce mé si nedá říct.
Snad každý kluk líbí se mi,
ale jen jediný je ten pravý mezi všemi.

Na první pohled...

4. dubna 2008 v 20:13
Na první pohled
Milovat znamená pro druhého žít,
proč spolu nemůžeme být?
Spatřila jsem tě jen jednou,
ale jsem ti stále věrnou.
Neznám tě,
nevím, kde jíš a spíš,
čeho se bojíš a co o mně víš.
Rok tě slepě miluju,
růžově to maluju,
vím, že tě už neuvidím,
za to Boha nenávidím.
Miluji tě jako d´as,
chci s tebou být zas a zas!

Pwoč

4. dubna 2008 v 20:11 | jááá =-) |  ♥Básničky a SmS♥
Pwoč
Proč myslím stále na tebe
a vznáším se přitom do nebe?
Proč je mi s tebou tak krásně
a chtějí se mi skládat básně?
Proč jen s tebou nemohu být
a musím o tom jenom snít?
Proč nejsi tady, ale tam
a já tě vždycky vyhledám?

Mrda básnička

4. dubna 2008 v 20:10 | jááá =-) |  ♥Básničky a SmS♥
Jsi!
Nevím, čím to je,
že mi umírá naděje.
Možná je to tím,
že se zbitečně snažím.
Ty si mě ale nevšímáš,
a na opačnou stranu se díváš.
Copak to nevnímáš,
copak to nejde vidět,
že tě chci, že moje
srdce v hrsti máš?
Co s tím nadělám?
Snad jednou přijde
ted den, kdy se mi splní
můj velký sen!

Pár Básniššeeek

4. dubna 2008 v 20:03 | jááá =) |  ♥Básničky a SmS♥
- Chtěl jsi se mě dotknout
a já couvla
Chtěl ses na mě usmát
a já se škaredila
Dal jsi přednost jiné
moje vina
Teď vyprovázím západ slunce sama
hořce pláču a je mi zima.
- Řekni mi jestli mě máš rád,řekni mi jetli mě budeš milovat.
Řekni mi proč pláču každý den,řekni mi a splním ti tvůj nejtajnější sen.
Řekni mi proč chci tě líbat,řekni mi proč chci tě vídat.
Řekni mi proč láska je hřích,řekni mi proč jiskříš v očích mích.
- Jsem jako kvetinka ktera potrebuje vodu aby neuvadla, tvé sms jsou pro me kapky vody, které mi nedovolí uvadnout a tvá pritomnost je pro me jako boure po které se ze me stava nadherna kvetina protoze te vody ma presne tolik kolik potrebuje.Lasko dobrou noc a 1 horky polibek na tve krasne rty. miluji te k zblazneni.
- Jsi jako slunce a jako slunecnice otacim se k tobe aby tve nezne paprsky dopadly na mou tvar a hluboko do meho srdce.Jsi jako vonava kvetinka a ja jako kolibrik mavam kridly, abych se napil tveho nektaru, miluji te.
- Černá barva šperk je můj
vždy si říkal při mě stůj
s černou barvou sním svůj sen
teď mi hrají requiem
Bílá vždy svou sestru doprovází
v tom spojení se radost nenachází
bílá barva kůže k tomu černý šat
to pro zradu muže vzala si mne žena,
žena kat.
- Jsi tak daleko a přes to tak blízko,
sním o tobě moje štístko.
sním o tobě i po probuzení,
jsi má láska,mé potěšení.
O tobě sním i za dne.